Skip to main content

Články ze SP

Magie, chemie? Složený tým bavil

Tým Evropy tvořený osmi národy i přes porážku do Kanady na World Cupu sklidil obdiv

Napsal Amalie Benjamin @AmalieBenjamin / redaktorka NHL.com

Vše začalo tak nenápadně a pokorně. Deset hráčů do pole a dva brankáři se objevili na prvním tréninku v quebeckém Videotron Centre. Na ledě zůstali před zraky pár pozorovatelů sotva půlhodinu. Polovina týmu byla jinde. Jedenáct členů Týmu Evropy cestovalo z olympijské kvalifikace a očekávaná brankářská jednička se zranila tak, že musela vynechat celý turnaj.

V tu chvíli bylo velmi těžké tomuto mužstvu jakkoliv věřit. Vždyť šlo o složeninu, která se měla představit proti týmům, které spolu hrají roky a mají za sebou národní federace a zaběhnuté systémy. Tady šlo o kádr plný skvělých hráčů, o tom není třeba pochybovat, ale vypadalo složitě něco z nich dostat.

Tým Evropy neměl to, co měly jiné týmy včetně Kanady, USA či Ruska. Neměl žádnou historii. A zdá se, že nemá ani budoucnost, podle toho, co bylo v Torontu často zmiňováno.

Ale na konci World Cup of Hockey 2016 je navzdory dvěma porážkám ve finálové sérii s Kanadou a ztrátě rozhodujícího zápasu tři minuty před koncem nutné říci, že bylo vytvořeno něco, co se proměnilo v opravdový tým.

Ve čtvrtek večer v Air Canada Centre poté, co podlehli těsně 1:2, ačkoliv ještě nedlouho před koncem měli myšlenky na prodloužení série, před kamerami a mikrofony útočník Frans Nielsen vyjádřil údiv nad tím, co že se vlastně dělo.

"Celou dobu jsme věděli, že máme dobrý tým," řekl přímo Nielsen a velmi vzrušeně dodal: "Všichni se nám smáli. A já nevím proč."

Něco na tom bude…

Jde o něco, co si svět nedokázal připustit a vůči čemu byl tak skeptický. A také o to, že z Nielsenových slov bylo zřejmé, jak mu na složeném týmu z osmi evropských národů - Slovenska, Slovinska, Norska, Dánska, Německa, Francie, Švýcarska a Rakouska - záleží. Dokázal tím, že našel způsob, jak bojovat za tým, který není jeho zemí.

"Nic podobného jsem nikdy nezažil. Třiadvacet tolik rozdílných lidí aby v tak krátkém čase hrálo dohromady tak skvělý hokej. To si budu… Pamatovat celý život!" pokračoval Nielsen kroutíce hlavou.

Asi mu z hlavy nezmizí ani vzpomínka na to, že vše skončilo smutně, že si možná jeho tým zasloužil o trochu více. Proti Kanadě hrál Tým Evropy lépe než kdokoliv jiný na turnaji a stejně to nestačilo.

Tým Evropy ve druhém finále vedl po první třetině, vedl po druhé a dokonce i většinu času i v té závěrečné. To díky střele Zdena Cháry z levého kruhu v 7. minutě úvodní části.

Do konce zápasu zbývalo 3:35 minut, když kapitán Anze Kopitar vyfasoval dvě minuty za držení. Do konce zápasu zbývalo 2:53 minuty, když Patrice Bergeron skvěle tečoval ránu Brenta Burnse a vyrovnal. Do konce zápasu zbývalo 43 sekund, když Brad Marchand v oslabení vstřelil vítězný gól.

Tým Evropy nemohl slavit. Bylo to zklamání, které bolelo. Tolik emocí…

"Srdcervoucí," zhodnotil stručně porážku obránce Mark Streit. "Je to velmi, velmi těžká porážka. A stejně tak není jednoduché najít ta správná slova. Prostě to rve srdce!"

Ani o chvilku později nebyl sdílnější: "Tohle ještě chvíli bude bolet."

Ale tento turnaj nejen pro něho nemůže být jen zklamáním. Tým Evropy si zaslouží obdiv už jen za to, jak se zástupci jednotlivých zemí dali dohromady a kam to dotáhli.

Útočník Marian Gáborík, který se zranil v semifinále proti Švédsku a týmu Los Angeles Kings bude chybět alespoň osm týdnů, strávil druhý finálový duel tým, že na Twitteru vše komentoval a prožíval. Fandil a mrzelo, že u toho nemůže být a pomoci. Tolik věřil, že bude třetí zápas.

Všichni tomu věřili.

"Hráli srdcem," řekl o svých svěřencích kouč Ralph Krueger. "Když vidíte to úsilí a hru, jakou předvádí, jak dokázali vytěžit maximum ze svého potenciálu, je hrozně bolestné koukat na konečný výsledek."

"Jsem pyšný na to, jak se můj tým dneska předvedl, jakou výzvou pro Kanadu byl. Moje mužstvo překvapilo všechny a postavilo na hlavu veškeré odhady a tipy. Každý, kdo nás sledoval, to musel vidět. Dostali jsme se do finále, což nikdo nečekal," hodnotil vystoupení Týmu Evropy jeho trenér.

Opravdu nikdo. Tým USA vyhořel, Rusko bylo vyřazeno před branami finále, to samé Švédi. Ti všichni měli být podle předpokladů dál. Ale byli doma, zatímco Evropané hráli finále.

"Myslím, že se nám povedlo něco velkého tím, že jsme se dostali do finále," řekl Kopitar a dodal: "Mysleli jsme si, že to můžeme dokázat. Semknuli jsme se a každý ze sebe vydal maximum. Určitě jsem na turnaji zanechali zajímavou stopu.

A přestože Tým Evropy nemá budoucnost, tak historii už určitě. Je zde dědictví 23 hráčů, kteří bojovali za sebe, trenéry a zbytek realizačního týmu. Byli tak blízko tomu, aby porazili Kanadu, což se nepovedlo na podobném typu turnaje nikomu od roku 2010.

Tým Evropy má svůj příběh. To, co bylo zprvu jen sbírkou hráčů se postupem času proměňovalo ve víc a víc. "Jasně, na začátku tam byly nějaké skupinky - Slováci, Dánové, Němci a Švýcaři seděli u jednoho stolu, ale nakonec už bylo vše namixované a stali se z nás kamarádi. Je parádní vidět, jak jsme se dali dohromady jako tým," usmíval se Nielsen.

A dodal to, co by řekli i všichni ostatní: "Nikdy na tyhle zážitky nezapomenu."

Ctete více